Panel uživatele

Magazín

de la barthe v absolutu

Domaine de la Barthe - představení nových ročníků v Praze

Po třech letech dorazila do Prahy velmi vzácná návštěva. Svá vína přijeli představit Yves a Viera Eychenne, vinaři a především sympatiční lidé z francouzské oblasti Languedoc. Přivezli nám ochutnat vína aktuálních ročníků, která právě vstupují na trh. Prezentace proběhla formou degustační večeře, svá - především červená vína - napárovali s pokrmy v pražském Absolutum Boutique Hotelu.

Za to, že se z vín manželů Eychenne z vinařství Domaine de la Barthe můžeme těšit i v České republice, vděčíme panu Liboru Černochovi ze společnosti Locaste Wines, který nejen své přátele z Languedocu do Prahy přivezl, ale celou degustací nás provedl.

Samonté vinařaství Domaine de la Barthe se nachází v městě Béziers jihozápadně od Montpellieru, pár kilometrů od středozemního moře. Pokud vám jméno Béziers nic neříká, vězte, že se jedná o místo pro francouzské dějiny velmi důležité. A krom mnoha historických peripetií, které se zde odehrály, se jedná i o prokazatelně nejstarší obec ve Francii vůbec. Dnes má toto město již dávno za sebou pobyt Féničanů či krvavé šarvátky křížových výprav a je významné především svou kulturou a hlavně vinařstvím, které zde má ideální podmínky.

Vzhledem k horkému jihofrancouzskému klimatu, často navíc "okořeněnému" nedostatkem vláhy, je logické, že v produkci vinařství Domaine de la Barthe nalezneme především vína z modrých hroznů. Jedná se o samozřejmě o odrůdy typické pro tento region, jakými jsou Syrah, Cabernet Sauvignon, Merlot či Grenache.

Přesto bychom jedno bílé víno našli. Pod tím, co se na láhvi označuje jako Muscat Sec, se skrývá odrůda Muškát Alexandrijský. A i přes jižní klimatické podmínky se jedná o víno suché, velmi pevné a svěží. To z ročníku 2018, které právě přišlo na trh, jsme vyzkoušeli s burratou a rajčaty. Tomuto svěžímu lehkému pokrmu bylo vyváženým společníkem. Nicméně i přes povedenost tohoto vína nevidí Yves a Viera prostor pro expanzi směrem k bílým vínům. Říkají zkrátka, že tento Muškát sem ideálně pasuje a rozšiřovat bílý sortiment jen proto, aby měli třeba trendové Chardonnay, neplánují.

O růžovém vínu říká Viera Eychenne, že je to aperitiv pro každou příležitost, který by měl být především zábavou a vůbec se jej nestydí pít s kostkou ledu. Své růžové - svěží, ovocné a samozřejmě suché - dělají z odrůdy Syrah.

V současných horkých letech se při sběru hroznů pro růžové víno nevyhnou noční práci - aby hrozny nedostaly horkem zabrat, sbírají je kolem třetí až čtvrté hodiny ráno. A vínu nechávají přirozenost. Ač je současným trendem dělat vína velmi světle růžové, až šedo-růžové barvy a s velmi nízkým obsahem alkoholu, ve vinařství Domaine de la Barthe se trendům tak pružně nepřizpůsobují. Jak říká Viera: "Naše víno má zkrátka právě tak růžovou barvu jakou má, a pokud se vám zdá moc alkoholické, dejte si do něj místo jedné kostky ledu dvě...".

Hlavní postavou dnešní degustace je Viera Eychenne. Když posloucháme její zapálené vyprávění a skutečné zaujetí pro vinařskou práci, asi by nikdo nepochyboval, že Viera musí mít k vinařství i Languedocu ten nejhlubší vztah. A taky má!

Když se Viera a Yves brali, vysadili svou první vinici odrůdy Syrah. Možná až tehdy si skutečně uvědomili, jak náročná a komplikovaná odrůda Syrah je. A taky se s ní prvních pět - šest let pěkně trápili, aby pochopili, že potřebuje čas, než se začně odměňovat. A nic neodpustí. Syrah nemůžete nevěnovat pozornost, není to Merlot. Klidně se dlouho tváří, že není zralá a připravená, a pak ze dne na den zavelí, že musí být sebrána právě teď, aby z ní bylo pořádné víno. Jak říká Viera - největší nervy každého ročníku skončí, když sebereme Syrah. S velkou nadsázkou se nabízí vysvětlení, proč je Syrah tak komplikovaná a náladová: je to ženská, konkrétně tedy jediná odrůda révy vinné, která je ve Francoužštině ženského rodu.

Na jihu Francie se setkáme s jedním specifikem, kterým je materiál nádob, ve kterých "pracuje" víno. Obvykle jsme zvyklí, že se lehká jednodušší vína dělají v nerezových nádobách a vína sofistikovanější a mohutnější že pracují ve dřevěných sudech. Zde se velmi často setkáme s betonem. Není to ani vtip, ani žádný neuvážený experiment, ale velmi logická vinařská technologie. Uvědomme si, že jsme na jihu Francie, v regionech s nejvyššími teplotami, kde se pěstují velmi mohutné modré odrůdy. Za těchto podmínek není žádný problém udělat opulentní víno s obsahem alkoholu kolem 14 či 15 procent alkoholu. A teď si představme, že takovému vínu dáme ještě brutální nálož malého dubového sudu... Ano, asi by si to svého zákazníka našlo, ale smyslem nejen vinařství Domaine de la Barthe je dělat vína, která krom svého přirozeného odrůdového charakteru budou i svěží, živá a neutahaná. To jim dává beton - krom svého neutrálního charakteru zajistí - díky své vyšší poréznosti - i vyšší přirozené provzdušnění vín.

Viera velmi obdivuje odrůdu Cabernet Sauvignon, proto se rozhodla, že si na jedné malé kamenité parcele tuto odrůdu vysadí, ačkoli ji od toho všichni okolo zrazovali. Mnozí tvrdili, že právě do Béziers Cabernet tak úplně nepatří. Proti jejímu záměru bylo dokonce i počasí, dnes už s úsměvem vzpomíná, jak za sněhu a deště pouze s jedním chlapcem na traktoru, svůj Cabernet Sauvignon vysazovala. Tehdy jí asi tolik do smíchu nebylo. Dnes je však tato odrůda velmi důležitou pro celé vinařství – kromě samotného lahvování je i složkou skvělého cuvée Symphonie des cinques sens.

Často slyšíme slovní spojení "malý vinař" nebo "rodinné vinařství", a nezřídka za těmito výrazy stojí poměrně velká firma. To však neplatí o vinařství Domaine de la Barthe. Zde dělají drtivou většinu celoroční práce právě Viera a Yves. Na podzim mají povinnost dorazit zpět do rodinného hnízda jejich děti a pomoci se sběrem, na kterém pracuje sezónně i několik externích zaměstnanců. Přes běžný rok je však celá práce pouze na rodině, a jak Viera říká: "Když jsem na toto místo přišla a poprvé vyzkoušela práci ve vinařství, nedovedla jsem si představit, že to lze fyzicky zvládnout. Dnes si nedovedu představit den, kdy bych nevyšla do vinice."

A mají zde ještě jednoho významného pomocníka - tím je jejich enolog, který sice pracuje pro vinařství externě, nicméně v důležitých obdobích roku je zde přítomen několikrát týdně nebo i každý den a konzultuje s Vierou a Yvesem detailně každý krok, který bude ve vinařství proveden. Viera jde někdy až pedantsky po co nejlepším výsledku, chce zkrátka maximálně využít potencionálu svých vinic a hroznů. Proto se spoléhá nejen na svou intuici, ale i na detailní laboratorní rozbory. S nadsázkou říká, že zatímco některé ženy utrácí za šperky a kabelky, ona za enologickou laboratoř.

Vinařství Domaine de la Barthe neprodukuje pouze vína ze samostatných odrůd, ale jak tomu je ve Francii přirozené, nejzajímavějšími víny obvykle bývají rafinovaně připravená cuvée. Ať již to je Allegresse z nejstarších hlav, na Merlotu postavená Eurythmie, či Métamorphose z nejrůznejších poloh Syrahů, kterým v některých ročnících poslouží pár procent Grenache. Tato velká vína udělají o to větší radost, když na otevření čekají ve velkých lahvích Magnum.

A velkou radost udělají zejména, pokud jsou správně zdekantována. V tomto směru si společnost Locaste Wines připravila pro degustaci jednu velkou novinku - dekantační vinné sklenice z české sklárny Květná.

Zaujmou na první pohled, a to nejen svou majestátní velikostí (pokud si je plánujete pořídit, měli byste mít kuchyňské poličky nějakých 30 centimetrů od sebe), ale především svým tvarem. Připomínají zkrátka dekantační karafu. Jejich uprostřed vystouplé dno v kombinaci s chytře spočítaným tvarem zajistí, že víno, které do takové sklenice nalijeme a následně s ním i ve skle pohybujeme, se perfektně provzdušňuje. Především velká červená vína nelze jen tak otevřít, nalít a vypít, to by nám neoevzdala skoro nic z toho, co ve skutečnosti umí, a za co platíme jejich často nemalou cenu. Starší plná koncentrovaná vína se otevírají pomalu a teprve kontaktem se vzduchem ukazují, co ve skutečnosti dovedou. Dekantační sklenice je v tomto směru velmi platným pomocníkem, který dokáže procest provzdušnění vína efektivně urychlit. Netvrdím, že v takové sklenici ukáže sofistikované velké víno minutu po otevření veškerá svá zákoutí, i s ním je potřeba si hrát a "komunikovat", nicméně musím uznat, že s dekantační sklenicí si nemusíme s vínem dělat starosti několik hodin dopředu.

Vína z Domaine de la Barthe za "velká" považuji. Nejen proto, že toto označení svou kvalitou splňují, velmi mě baví a těší, jak jsou dělána a kým jsou dělána. Co za nimi zkrátka stojí.

Yves a Viera Eychenne se při své každodenní práci neúnavně řídí třemi jednoduchými zásadami, kterými jsou: poctivá práce na vinici, poctivá práce ve sklepě a respekt k vínu. Jak Viera říká: "Musíte si zkrátka uvědomit, že když děláte víno, tak to víno je tady pánem, ne vy." Tato jednoduchá pravda má neskutečnou hloubku. Na beton!

Setkání s Vierou a Yvesem Eychenne není jen setkání se skvělými víny, ale především s úžasnými lidmi, před jejichž vinařským uměním a neskutečným lidstvím se lze pouze sklonit. Proto doufám, že následující setkání přijde tentokrát dříve než za další tři roky. Naštěstí vína z Domaine de la Barthe můžeme v České republice dostat díky společnosti Locaste Wines nejen v dobré gastronomii a vinotékách, ale i na e-shopu www.palacvina.cz. Prostřednictvím tohoto dovozce získáme nejen vína, ale i unikátní dekantační vinné sklenice.

art collection 2018

Art Collection 2018 je na světě

Žhavé novinky ze svého sortimentu představila společnost LOCASTE s.r.o. ve spolupráci s Absolutum Boutique Hotel v Praze 7 ve velkém stylu 20. září 2018 na příjemném neformálním setkání s klienty a obchodními partnery.

Celý večer byl zahájen vernisáží obrazů Michala Halvy, který nás vtipným slovem sobě vlastním začátkem celého večera provedl.

Prezentace nové kolekce gastronomických produktů se ujal pan Libor Černoch, jednatel společnosti Locaste.

Pro následující sezonu se tak můžeme těšit na ucelenou kolekci skvělých gastronomických produktů zabalených do podoby nezaměnitelných obrazů výtvarníka Michala Halvy. Pod přebalem originálních obrazů se skrývá, a nová Art Collection 2018 tedy obsahuje - mimo jiné - kvalitní čokoládu, skvělé pralinky, plantážovou kávu i čaj a další delikatesy.

Obaly jednotlivých produktů upoutají na první pohled.
A co by to bylo za prezentaci, kdybychom tyto výborné produkty neměli možnost ochutnat...

Opravdovým překvapením byla prezentace produktu, který nemá dosud v České republice obdoby. Jedná se o růžovou čokoládu, za jejíž čistě přírodní zářivě růžovou barvou stojí zvláště vyšlechtěná odrůda kakaových bobů. Věříme, že nejen pro svou originalitu, ale i skvělou chuť, o této novince ještě hodně uslyšíme!

Vína Václava Šalši byla prvním produktem, který své etikety oblékl do podoby Art Collection.
A jejich ochutnávka byla jednou z hvězd tohoto večera. Široká paleta vín tohoto vinaře zahrnuje nejen řadu originálních etiket, ale i originálních odrůd. Václav Šalša pěstuje v Čeložnici na Kyjovsku hrozny nejen tradičních odrůd, ale můžeme v sortimentu najít i takové speciality, jakými je třeba Johanniter, Solaris, Hibernal či Laurot. V hotelu Absolutum se můžeme setkat s těmito víny i v malých láhvích v minibarech na pokojích, což přináší jednu velkou změnu na českém trhu – moravské víno se nejenvejde do hotelové lednice, ale dá se i s chutí pít.

Úžasnou atmosféru tohoto večírku podtrhla kytaristka Eliška Balabánová podmanivými romantickými akordy své kytary.

O příjemnou atmoféru celého večera se staral, a s hotelem Absolutum nás seznámil, jeho ředitel Martin Novota. Návštěvníkům umožnil i prohlídku hotelových pokojů.

Tento příjemný čtvrteční večer nám napověděl mnohé o tom, co bude hitem následující sezony v oblasti firemního obchodu s gastronomickou tématikou.

A teď již s jistotou víme, že se nám to bude nejen líbit, ale i skvěle chutnat!

de la barthe

Domaine de la Barthe - Elegance z Languedocu

Město Béziers na jihu Francie má opravdu bohatou historii a řadí se mezi nejstarší francouzská města vůbec. Má za sebou pobyt Féničanů, bylo římskou vojenskou pevností, zažilo vražedné běsnění za křížových výprav na začátku třináctého století... Směs kultur, kterou zde zanechali Římané, Keltové či Arabové, utvořila typickou atmosféru této lokality, která zde dýchá i za našich časů. Dalším, bezesporu velmi výrazným, charakterem tohoto místa v regionu Languedoc-Roussillon je zdejší vinařství.

A velmi výraznými osobami a úznávanými autoritami tohoto odvětví jsou manželé Yves a Viera Eychenne. Ve svém vinařství Domaine de la Barthe pěstují na zhruba šestnácti hektarech především modré odrůdy, kterým se ve zdejším terroiru výjimečně daří. Především odrůdy Syrah a Grenache, ale i Cabernet Sauvignon či Merlot, si umí se zdejším velmi teplým podnebím dobře poradit, respektive si v něm svým způsobem libují. Tyto mohutné odrůdy určené pro výrobu výrazných červených vín se do jisté míry dovedou srovnat i s určitým nedostatkem vláhy, který občas - a podle jihofrancouzských vinařů stále častěji - zasáhne zdejší vinice. Nedostatek vody je problém, se kterým se lépe vypořádávají zdravé keře s dobře rozvinutým kořenovýcm systémem, který je zvyklý najít si vodu ve velkých hloubkách. I tak ale úporné sucho způsobuje v regionu ztráty na produkci vína.

Yves Eychenne je příslušníkem třetí generace hospodařící na vinicích v tomto regionu. Krom zmíněných modrých odrůd, které jeho vinařství produkuje, stojí za zmínku minimálně jedna bílá, a to Muskat d´Alexandrie. Krom toho, že toto víno umí v Domaine de la Barthe udělat - navzdory nelítostnému slunci - v suché a velmi osvěžující podobě, je zajímavé i místo, kde Yves a Viera Muškát Alexandrijský pěstují. Tím významným a historickým místem je Oppidum d´Ensérune, památka připomínající ještě předřímské období. Úrodný kus země na kruhovém půdorysu, který připomíná velký koláč, jehož jednotlivé výseče - vzájemně oddělené zavlažovacími kanály - připadají mnoha místním hospodářům. Na tomto krásném mystickém kusu země se nepěstuje pouze víno, ale i jiné zemědělské plodiny, ke kterým někteří vinaři konvertovali po třech po sobě jdoucích letech úporného sucha, díky kterému na svých vinicích neměli skoro žádné výnosy. Muskat d´Alexandrie pěstovaný na výseči opida, kterou obhospodařuje vinařství Domaine de la Barthe, naštěstí této zkáze odolává a dělá nám radost skvělým bílým vínem s typickým lokálním výrazem. Ten však dotváří ještě každý vinař svou filosofií, přístupem a technologií, čímž vínu předává svůj nezaměnitelný rukopis. A dobrý vinař je ve svých zásadách poctivý a nekompromisní.

Yves a Viera dbají již na kvalitu vstupní suroviny, tedy hroznů. Ty musí být sbírány až v době jejich vrcholné fyziologické zralosti. A samozřejmostí je i jejich bezchybná kvalita - aby víno mělo šanci vyniknout, nesmí mu být ubráno z jeho potenciálu už na začátku. Hrozny tedy musí být absolutně zdravé. Řekl bych, že filosofie rodiny Eychenne naprosto vychází z jedné staré a stále platné vinařské zásady, a to, že "100% vína se dělá na vinici". Práce ve sklepě to již nedožene, tam může být jeho potenciál buď dobrým zkušeným vinařem rozvinut, nebo v horším případě může nějaká chyba na jeho vyznění už jen ubrat.

Dalším specifikem vinařské technologie v Domaine de la Barthe je "použitý materiál". Teď ale nemluvím o vstupní surovině v podobě hroznů, ale o materiálu, ze kterého jsou vyrobeny nádoby určené pro zrání vína. Obecně máme tak nějak v hlavách nastaveno, že moderní vína "se dělají" v nerezové technologii řízeným kvašením. Tedy to hlavně vína bílá a nebo lehká červená. Pro výraznější mohutnější vína jsou pak určeny dřevěné sudy, jejichž velikost a stupeň opotřebovanosti či naopak jejich "novost", ale i délka pobytu vína v nich určuje, jak intenzivní bude mohutnost v projevu výsledného vína. Tady je to ale zcela jinak, dominantním materiálem, ze kterého jsou nádoby vyrobeny, je beton.

V jižní Francii, v regionech Langedoc-Roussillon či v sousedící oblasti položené na řece Rhôně, nejsou betonové kádě a tanky zas tak neobvyklé. Já na to mám svou teorii, která mi dává logiku, ale může být samozřejmě i úplně zcestná... Praví toto: beton je materiál, který je oproti dřevěným sudům, které bychom při výrobě opuletních červených vín předpokládali, daleko poréznější. Současně - na rozdíl od dřeva, které hutné víno ještě zvýrazňuje - mu další mohutnost nepřidává. Vína z Languedocu či jižný Rhôny mohou být sama o sobě díky klimatickým podmínkám dosti upečená. Porézní a neutrální beton tak na jejich síle o tolik nepřidá, dovolí jim zachovat si něco živosti a charakteru odrůdy, zkrátka pomáhá dělat vyvážené elegantní víno.

Ovšem je to jen má teorie, kterou si budu muset při nějakém budoucím rozhovoru s Vierou Eychenne, na který se moc těším, ověřit. Možná se ptáte proč s Vierou a ne s Yvesem... Je to jednoduché, s Vierou se domluvím, ač francouzsky neumím. Viera totiž pochází z Československa, ze kterého - ještě v dobách našeho společného státu - do Francie odešla. Nikdy mu však nepřestala být pomyslně věrná. Miluje své rodné Slovensko, ale i Prahu a snaží se alespoň jednou za rok u nás ukázat, prezentovat svá vína a setkávat se s lidmi, které má ráda. A stejně tak, když se někdo "od nás" zatoulá po jižní Francii a objeví se ve vinařství Domaine de la Barthe, snaží se mu, společně s Yvesem, věnovat svůj čas a pohostinnost. Její příběh mne velmi fascinuje a mám k tomu, co ve Francii dokázala, velikou úctu. Ona sama vypráví, že v té době, kdy do Béziers v mladém věku přišla, nebyla vůbec zvyklá na fyzickou práci a vůbec si nedovedla představit, že by náročnou práci ve vinařství mohla zvládnout. Dnes je pokládána za velkou lokální vinařskou autoritu. A po pár prožitých ročnících na jihu Francie říká něco úplně jiného než na začátku - dnes si neumí představit jediný den, kdy by nevyšla do vinice. Z jejího vyprávění, ale i z naprosto přirozeného obyčejného lidství, které z Viery a Yvese vyzařuje, je cítit veliká úcta a pokora ke svým vinicím a hroznům. A já cítím velikou pokoru a úctu k těmto lidem a k práci, kterou svým vyjímečným vínům odevzdávají.

Je v nich totiž sakra znát!

 

na vikend vinarem

Václav Šalša - velký krok kupředu

Jedna z prvních návštěv vinařství Václava Šalši proběhla v srpnu roku 2016. Tehdy jsme měli vůbec problém ho přesvědčit, aby nám svoje "hospodářství" ukázal, protože bylo ve stavu velmi neutěšeném a mnoho věcí se zde dělalo spíše provizorně. Celé se to nacházelo vlastně v něčem, co by se dalo na první pohled nazvat opuštěným JZD. A ono to tak vlastně i bylo. Na pozemku se nacházely dvě haly, ve kterých zřejmě kdysi fungovala živočišná výroba a nepůsobily zrovna svěže. Plánem vinaře však bylo v dohledné době jednu z nich předělat na moderní vinařskou výrobu, v následující fázi druhou halu přeměnit na něco jako zázemí pro agroturistiku.

Nyní je září roku 2017 a hned při příjezdu do Čeložnice, malé vesničky na Kyjovsku, bylo jasné, že se tyto plány začaly uskutečňovat a to poměrně úspěšně. Vinař nás uprostřed vinobraní vítal na betonové rampě před zcela novou halou. Samozřejmě v plné práci. A musím říct, že i když jsme přijeli v tradičně v nejnevhodnější části roku, kdy je nejvíc práce a vinař má nejméně času a logicky i nálady si s kýmkoli povídat, byli jsme přijati velmi vřele. Možná i proto, že jsme slíbili na druhý den drobnou pomoc se sběrem hroznů. A taky možná hrálo roli dosud nevyprchané nadšení z nové výroby, kterou Václav převzal od stavitele teprve před dvěma týdny. Tím pádem to zde ještě působilo nezabydleně a trochu až sterilně. Ostatně všechny kroky, které se zde v těchto dnech odehrávají, jsou poprvé.

Ptali jsem se, jak rekonstrukce probíhala a co všechno se muselo udělat, když to tu působí tak nově. Odpověď byla celkem logická: udělali to celé znova. Projelo se tu pár bagrů, rozebraly svými mohutnými lžícemi veškeré zdivo a od podlahy po strop se začalo stavět nově, moderně a účelně. Jistě trochu nákladná zábava, ale zase to byla možnost nedělat kompromisy a postavit to tak, jak to člověk skutečně potřebuje.

Nové byly i některé části technologie. Pamatuji si například, že ještě loni, když jsme se procházeli těmito místy ve staré „jézedďácké" hale, byly prakticky všechny nádoby plastové. A v nich probíhala veškerá výroba vína. Dnes na jejich místě stojí dvanáct nerezových tanků o objemu v rozmění dvou až tří tisíc litrů. Starými plastovkami si Václav nyní vypomáhá spíše jen ke krátkodobému přečerpávání a manipulaci, které je zvláště ve dnech vinobraní opravdu hodně. K nezbytným součástem výrobní technologie dále patří moderní mlýnek, lis, filtrační zařízení či chladící médium. Jedná se sice o investice nemalé, ale když se vinař rozhodně svou práci dělat pořádně a profesionálně, tyhle věci nelze dělat napůl. Taková investice jistě obnáší riziko a nejistotu, ale zase umožní člověku pracovat čistě a nelimitovat kvalitu suroviny ani talent vinaře.

I když spatřené pokroky ve vinařství Václav Šalša byly ohromující, člověka nakonec však stejně nejvíce zajímá víno samotné. A my nejsme vyjímkou. Velmi jsme se těšili až večer trochu opadne práce a budeme moci vína aktuálního ročníku 2016 ochutnat.

Po nezbytné ochutnávce letošního burčáku a čerstvě vylisovaných moštů různých odrůd jsme se odebrali do zázemí trochu stranou od hučícího lisu a čerpadel a vrhli se na průřez sortimentem. Když říkám průřez, myslím tím opravdu jen část produkce. Možná by to málokdo čekal, ale z nějakých šestnácti hektarů vinic dělá Václav něco přes dvacet vín. Je to dáno velkou odrůdovou rozmanitostí. Kromě tradičních odrůd pěstuje vinař i slušný sortiment moderních a rezistentních věcí jako je Johanniter, Solaris, Hibernal či z modrých Laurot. Došlo k tomu vlastně tak, že když Václav Šalša přebral své vinice, byly pochopitelně osázené. Něco z toho nechal, něco se rozhodl vyměnit okamžitě, něco postupně. A nastal problém, co na vzniklém prostoru vysadit. Nebo ne problém, spíše otázka... Nějaké vyloženě typické odrůdy tohoto regionu prý nejsou, proto zvolil cestu jistého experimentu a hledání.

Z degustovaných vín mi imponovala především suchá svěží vína jako byl Vlašák nebo Johanniter z mladých hlav. Překvapila krásně kořenitá pikantní Malverina a velmi potěšil "Šalšův Irsai Oliver". Když říkám šalšův, myslím tím styl, ve kterém je dělaný. Václav se přiznal, že tuhle odrůdu má osobně velmi rád, ale chce ji lehkou, svěží a nevtíravou, s aromatikou, která je sice typická, ale přitom se drží na uzdě. Největší diskuse se strhla nad obligátní Pálavou. Probrali se všechny možné mýty s touto odrůdou spojené, především ty o její sladkosti. Šalšova pálava v ročníku 2016 sladká je, ale nijak extrémě, je vyvážená, a i když na začátku působila trochu ploše, po chvíli se velmi zharmonizovala.

Modrých odrůd a vín z nich nemá Václav Šalša zdaleka tolik, což je pro moravské vinice logické. A kromě Svatovavřineckého se opět jedná o odrůdy, které nejsou tolik známé a typické. Ochutnali jsme Blauburger (oni zde žertem říkají, že jsme ochutnali burger), což je kříženec Frankovky a Portugalu a na Moravě se vyskytuje minimálně. Je to sice odrůda typická pro tyto zeměpisné polohy, ale většina z jeho rozlohy se pěstuje v Rakousku. Opravdovým elegánem této degustace, ale i vín tohoto vinaře, je však Laurot, krásně hladký s pevnou, ale ne širokou strukturou, který zahřeje v ústech, ale není to pálení alkoholu. Do této kondice se samozřejmě víno dostává postupem času. My měli štěstí, že jsme otevřeli láhev ročníku 2015.
Správnou ujetostí na závěr byla možnost ochutnat letošní Cabernet cortis. Jestli se divíte tomu, jak je možné, že letošní, tak proto, že tento kříženec Cabernetu a Solarisu je opravdu velmi rannou odrůdou. Samozřejmě jsme nepili hotové víno z láhve připravené na cestu k zákazníkovi, ale ochutnali jsme ho z bečky natažené do koštýře. Víno se projevovalo typickou cabernetovou vegetativností, ale nebylo nijak tvrdé. Hutné ano, ale nedrhlo, bylo šťavnaté a v nose trochu animální až vulgární.

Do vína jsme se tak ponořili, že jsme zapomněli, jak ubíhá čas a co nás druhý den čeká. Zapoměl se i sám vinař, který se - již v hluboké noci - vyděsil při otázce: "vy tu asi musíte mít hodně výkonné myslivce...?" a zděšeně vyběhl vypínat děla proti špačkům.

Jako na každé správné degustaci, byl šas si některé vzorky upřesnit, podebatovat s kolegy o svých postřezích a především na závěr poděkovat vinaři za skvěle odvedenou práci a popřát mu, aby ho cesta, na kterou se vydal, hodně bavila a naplňovala. Ta vína stojí za to!

 

 

Ekrtka

Předvolby soukromí
Soubory cookie používáme k vylepšení vaší návštěvy tohoto webu, k analýze jeho výkonu a ke shromažďování údajů o jeho používání. Můžeme k tomu použít nástroje a služby třetích stran a shromážděná data mohou být přenášena partnerům v EU, USA nebo jiných zemích. Kliknutím na „Přijmout všechny soubory cookie“ vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním. Níže můžete najít podrobné informace nebo upravit své preference.

Zásady ochrany soukromí

Ukázat podrobnosti
Tento web je chráněn reCAPTCHA a Google. Platí Zásady ochrany osobních údajů a Smluvní podmínky.

Přihlášení